Ještě než vyjde článek na šestisetstránkovou bichli „Black metal: Evoluce Kultu“ od Dayala Pattersona, bych rád napsal pár řádek o knize, která ji doprovází, ale je svým uspořádáním jiná. Rozhodně si zaslouží samostatný přístup, a to ačkoliv je se svojí „mateřskou“ knihou pevně svázána. Osobně se úplně neshoduji s vydavatelem Ondrou Šmejkalem, že tato kniha evokuje punc undergroundového fanzinu. Má úplně jiný ráz než fanzinové rozhovory a je z ní cítit, že autor po celou dobu sledoval cíle spjaté s hlavní knihou, kterou se snažil zmapovat vývoj jednoho ze stěžejních metalových subžánrů.

„Předehra ke kultu“ je knihou čtvrnácti rozhovorů s black metalovými kapelami, které byly sebrány v různých časech. Mnoho z nich bylo sebráno pro Pattersonův zin The Crypt z roku 2004, ale zdaleka ne všechny. Současně obsahuje i zajímavé časové anomálie, například rozhovor s MAYHEM krátce před tím, než odešel zpěvák Maniac a následně mnohem pozdější rozhovor s Maniacem z období jeho angažmá ve SKILTIV. Jde o střípky, které ale dohromady skládají velmi zajímavou black metalovou mozaiku, tvořenou velmi různými osobnostmi.

Ačkoliv rozhovory samotné mohou působit svojí délkou poněkud útržkovitě a neuceleně, není to v tomto případě na škodu, ba naopak. Je velmi znát, že Dayal Patterson věnoval hodně času mravenčí editorské práci, aby z rozhovorů vypíchnul to zajímavé a důležité. Díky tomu jsou jednotlivé kapitoly čtivé, mají obrovský tematický rozsah i potřebný spád.

Velmi oceňuji i to, že ke každé kapitole je tu drobná předmluva, která uvozuje podmínky, za kterých rozhovor vznikal. Tyto úvodníky nejsou nikterak obsáhlé, ale výtečně uvádějí věci do kontextu a zasazují rozhovor chronologicky. Současně nastiňují i podmínky, za kterých rozhovor probíhal. Mám pocit, že Patterson je tu v rámci některých rozhovorů příliš kritický k článkům, které byly v podstatě jeho prvotinami. V rámci knihy není zas takový rozdíl mezi interview, které dělal jako nadšený fanzinář a které jako ostřílený redaktor magazínů Decibel, Terrorizer nebo Metal Hammer. Ale možná je to dáno i povedeným překladem, což nedokážu zcela posoudit, neboť jsem originál nečetl.

Nejsem člověk, který by v hlubinách black metalu trávil nejvíce času, mám toliko základní orientaci a musím říci, že mnoho rozhovorů mě velmi příjemně překvapilo. Některé však ne. Obecně jde říci, že je tu pár osobností, jež mě velmi příjemně překvapily svojí civilností i nadhledem v rozhovoru. A samozřejmě naopak i jedinci , kteří dostáli své pověsti egomaniakálních troubů nimrajících se v blbostech.

Důležité je říci, že ačkoliv má „Předehra ke kultu“ nějakých stotřicet stránek, tak se čte jedním dechem. Vyniká v tom, jak plastický a současně rozmanitý obraz o black metalových osobnostech přináší. Dayal Patterson dokázal velmi obratně vybalancovat krátkou formu a snahu neklouzat po povrchu. Zdaleka se nepovedlo zachytit vše, ale to ani nebylo cílem. Jako okno do světa black metalu funguje Patterson bezkonkurenčně. A dovolím si říci, že jak pro black metalové nerdy, kteří tu najdou několik zatím neodhalených pokladů, tak pro širší metalovou veřejnost.